pátek 20. června 2014

Návštěva pánů (a paní) na celnici

Dobře, je to už nějaký ten pátek, co jsem o sobě dala vědět, ale tak nějak se všechno sešlo a času na korálky bylo málo plus byl i nedostatek materiálu. Takže jsem se jednoho krásnýho (no spíš byla hrozná kosa a tma) březnovýho večera rozhodla zapátrat na netu a něco objednat, protože po návštěvách specializovaných prodeje jsem usoudila, že nakupovat tam pořád, neměla bych ani na rohlík. Prostě co se týče větších velikostí, tak je všechno celkem předražený. Jenže jedinej celkem slušnej obchod, kde se dalo sehnat fakt všechno, byl - jak jinak - než USA. Ale co, řekla jsem si, proč ne. Objednávám z Ameriky všechno možný, proč ne korálky...


No a na začátku června mi do schránky přistála upomínka, že na poště leží dopis a čeká, až si pro něj přijdu. Stalo se a uvnitř stálo, že se mám dostavit na celnici a balík si vyzvednout. Musim se přiznat, že v tu chvíli mě zalilo horko, protože jednu zkušenost z celnice už mám a nemůžu říct, že zrovna příjemnou. Nejde ani tak o jejich chování, to bylo v rámci normy, ale to čekání! Nicméně, abych se vrátila k myšlence, to pondělí jsem teda sedala na tramvaj a jela vstříc dvoum až třem hodinám vyřizování.

O dvě a půl hodiny, 800 korun, tisíc podpisů a dva emaily později jsem konečně dostala to, pro co jsem přijela - tedy deseti kilovou krabici - a mohla se vydat zpátky a cestu domů. Z té cesty a váhy balíku, jsem uprřímně měla strach, ale až na bolavý svaly další den, spokojenost :)

Takže teď vzhůru do korálkování dělání si radosti :)

Všem přeju hezký den.

Žádné komentáře:

Okomentovat